Vystřízlivíte, když se vyspíte?

Spánek nemění rychlost odbourávání alkoholu. A samotný nedostatek spánku vyvolává zhoršení podobné alkoholovému — měřeno už od roku 1972.

30. srpna 2026 · 2 min čtení

Krátká odpověď: ne

Spánek nemění rychlost, jakou alkohol odchází z těla.

Změřilo se to přímo už v roce 1972. Rundell a kolegové porovnali u deseti lidí rychlost eliminace etanolu z krve jak během spánku, tak v bdělém stavu, a mezi oběma podmínkami nenašli žádný významný rozdíl. Účastníci vycházeli z vrcholové hodnoty kolem 75 mg/100 ml (0,75 ‰); po čtyřech hodinách v posteli klesl průměr na 30 mg/100 ml (0,30 ‰). Tedy zhruba 0,11 ‰ za hodinu — přesně v rozmezí, které se očekává u bdělého člověka.

Záhlaví článku „Alcohol and sleep in young adults“ od Rundella a kolegů z roku 1972. — Obrázek 1 — Měření, které ukazuje, že spánek nemění rychlost eliminace, je půl století staré: Rundell a kolegové, Psychopharmacologia, 1972.

Játra nespí

Enzym pracuje stejnou rychlostí, ať spíte, nebo bdíte. Jediné, co plyne, je čas, a spánek mění jen to, jak ten čas plyne, ne kolik ho uplyne.

Játra nakreslená jako soukolí ozubených kol; pod nimi řeka plná hodin, po níž pluje spící člověk na loďce. — Obrázek 2 — Kolečka v játrech se točí dál; spící si jen nevšimne, že čas plyne. Mění se vědomí, ne rychlost.

Jenže o to tu nejde

To, že spánek odbourávání alkoholu neurychlí, je jen polovina. Druhá polovina je zajímavější: nedostatek spánku sám o sobě vyvolává zhoršení podobné alkoholovému.

Dawson a Reid to změřili ve studii publikované v roce 1997 v Nature. Otestovali kognitivně-psychomotorický výkon jak při prodloužené bdělosti, tak při stoupající hladině alkoholu v krvi, a obě křivky pak přiložili k sobě. Výsledek: 17 hodin bdění působí pokles výkonu odpovídající hladině alkoholu v krvi 0,05 %, 22 hodin 0,08 % a 24 hodin 0,10 %.

Po převodu na promile je jasné, co to znamená: zůstat vzhůru 17 hodin vyvolá kognitivní zhoršení odpovídající zhruba 0,50 ‰ a 24 hodin zhruba 1,00 ‰.

17 hodin není dlouhá doba. Kdo vstává v sedm ráno, je tam o půlnoci.

Podle vlastních slov autorů bylo jejich cílem vyjádřit únavou způsobené zhoršení jako „ekvivalent hladiny alkoholu v krvi“, a nabídnout tak politikům i veřejnosti snadno pochopitelné měřítko.

Past, která tu číhá

Tento nález se často čte obráceně: „takže alkohol zase není tak zlý“. Takový závěr z toho neplyne. Správné čtení míří přesně opačným směrem — únava je příliš vážný zdroj zhoršení, než aby se dala podceňovat. Srovnání nezlehčuje alkohol, přitěžuje únavě.

Když se obojí sejde

Tady je jádro věci. Arnedt a kolegové ve studii publikované v roce 2001 porovnali na simulátoru účinek alkoholu s účinkem prodloužené bdělosti. V ukazatelích držení jízdního pruhu a proměnlivosti rychlosti vyvolalo 18,5 a 21 hodin bdění změny stejné velikosti jako hladiny alkoholu v krvi 0,05 %, resp. 0,08 %.

Studie téhož týmu o rok dříve otestovala obojí dohromady a našla něco znepokojivějšího. Kombinace dvaceti hodin bdělosti s alkoholem snížila subjektivní hodnocení ospalosti u účastníků — cítili se tedy méně ospalí. Jejich výkon se zhoršoval, zatímco vědomí toho ubývalo.

To je nejdůležitější věta celého tématu. Když se dva zdroje zhoršení překryjí, nevzniká jen více zhoršení, ale zároveň méně vědomí o něm.

Člověk uprostřed temného víru, kolem rozlétlé střepy skla a jediné oko. — Obrázek 3 — Když se únava a alkohol překryjí, zhoršení roste, zatímco vnímání vlastního stavu slábne.

Zdroje

Tento text i obrázky byly vytvořeny pomocí AI a sestaveny provozovateli webu.

Všechny články